Mise Cassini-Huygens (1997-2017)

Mise Cassini-Huygens (1997-2017)

Planetární sonda Cassini zkoumala Saturn a jeho měsíce téměř 20 let.

Zeměpis

Klíčová slova

Saturn, kosmická sonda, Cassini, Saturnovy prstence, Solární Systém, Huygens, kosmický výzkum, planeta, plynný obr, vnější planeta, Mimas, Enceladus, Tethys, Dion, Rhea, Titán, lapetus, měsíc, astronomie, zeměpis, gravitace

Související doplňky

Scénky

Sluneční soustava

  • Slunce
  • Merkur
  • Venuše
  • Země
  • Mars
  • Jupiter
  • Saturn
  • Uran
  • Neptun

Slunce představuje jednu z 200 miliard hvězd, které se nacházejí v Mléčné dráze. Najdeme je v disku naší spirální galaxie s příčkou, ve spirálovém rameni Orionu. Slunce spolu s celou sluneční soustavou obíhá ve vzdálenosti 27 000-28 000 světelných let od středu disku, jehož poloměr činí 50 000 světelných let. Slunce jeden celý oběh uskuteční za přibližně 240 milionů let. Prostředí sluneční soustavy je dosti řídké, nejbližší hvězdy - Proxima Centauri a dvojitá soustava Alfa Centauri - jsou vzdáleny 4,2-4,4 světelných let, a v okruhu 10 světelných let se dohromady nachází pouze 11 hvězd.

Sluneční soustavou se rozumí Slunce spolu s většími a menšími astronomickými objekty, které kolem něj obíhají. Sluneční soustava představuje prostor, ve kterém dominuje gravitační pole Slunce. Je to koule s poloměrem o velikosti asi 2 světelných let. Na její hranici se gravitace Slunce rovná již jen gravitaci nejbližších hvězd. Sluneční soustavu zcela vyplňuje sluneční vítr, soustavné proudění elektricky nabitých částic vylučovaných Sluncem.

Sluneční soustavu tvoří následující astronomické objekty: Slunce, planety, měsíce těchto planet, asteroidy a komety, meteoroidy a meziplanetární hmota (prach a plyn). Kolem Slunce obíhá osm planet, šest z nich je doprovázeno měsíci. Výjimkou je Merkur a Venuše.

Pořadí planet podle jejich vzdálenosti od Slunce: Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun. Planety lze rozdělit do dvou značně rozdílných skupin : známe 4 terestrické planety, tj. planety podobné Zemi a 4 plynné planety, tedy planety podobné Jupiteru. Terestrické planety se nacházejí blíže ke Slunci, jsou menší, jejich hmota je hustší, točí se pomaleji, jejich atmosféra je tenčí a mají slabší magnetické pole.

Všechny planety obíhají kolem Slunce v téměř stejné rovině a stejném směru, jejich pohyb je přímý, což znamená, že se pohybují při pohledu ze severního pólu Země proti směru hodinových ručiček. S výjimkou Venuše a Uranu je směr jejich rotace také přímý. Ve stejném směru se točí i Slunce.

Planety drží na jejich eliptické dráze gravitace Slunce. Hmotnost Slunce je 750-krát větší než celková hmotnost planet. Gravitační síla působí i mezi planetami, proto vzájemně ovlivňují svůj pohyb. Výsledkem toho je, že v údajích jejich oběžné dráhy se mohou objevit pomalé, menší změny.

Ve sluneční soustavě se kromě planet nacházejí miliardy menších astronomických objektů. Asteroidy se vyskytují všude, mnoho z nich má dráhu, která protíná dráhu Země. Většina asteroidů se nachází ve dvou samostatných zónách. Vnitřní pásmo asteroidů najdeme mezi Marsem a Jupiterem; obsahuje nejméně 1 milion asteroidů větších než 1 km. Vnější tzv. Kuiperův pás se nachází za dráhou Neptunu, bylo v něm dosud objeveno několik tisícovek planetek podobných Plutu, které obsahují hodně ledu.

Pluto od roku 2006 oficiálně není planetou. Pluto a několik větších planetek je řazeno k tzv. trpasličím planetám. Oběžné dráhy většiny komet se zcela liší od těch, které mají ostatní objekty: pohybují se po velmi prodloužených eliptických drahách a v odlišné rovině jako planety. Jádro komety s obvyklým průměrem 5-20 km je zamrzlé; když se jeho ledová hmota přiblíží ke Slunci, přemění se na plyn a vznikne tak vzácný a poutavý ocas. Vlivem slunečního větru ocas směřuje od Slunce. Ve vnějším prostoru sluneční soustavy, ve vzdálenosti 0,5-2 světelných let, v tzv. Oortově oblaku obíhá několik miliard komet.

Od roku 1995 bylo objeveno množství planet obíhajících kolem několika set hvězd, jsou to tzv. exoplanety. Ve většině těchto soustav obíhá v blízkosti hvězdy obří planeta, takže se nepodobají naší sluneční soustavě.

Dráha Saturnu

  • Saturn
  • Slunce
  • průměrná vzdálenost od Slunce: 1 433 530 000 km
  • oběžná doba: 29,46 let
  • oběžná dráha Saturnu

Saturn je druhou největší planetou sluneční soustavy, nápadnou vnější planetou. Je to plynný obr (planeta podobná Jupiteru).
Saturn je nejvíce zploštělá planeta, což je výsledkem jeho rychlé rotace a nízké hustoty. V sluneční soustavě má nejnižší hustotu tato planeta, je jedinou planetou, jejíž hustota je nižší než hustota vody (0,69 g/cm³).

Údaje:

Průměr: 120 536 km
(9,45 Zemí)

Hmotnost: 5,6846 · 10²⁶ kg
(95,2 Zemí)

Průměrná hustota: 0,69 g/cm³

Povrchová gravitace: 1,065 g

Povrchová teplota: –180 °C

Počet měsíců: 62

Perioda rotace: 10 hodin 48 minut

Sklon rotační osy: 26,7°

Průměrná vzdálenost od Slunce:
1 433 530 000 km = 9,58 AU = 79,7 světelných minut

Excentricita: 0,054

Oběžná doba: 29,46 let

Saturn

  • osa rotace
  • přímka kolmá k rovině oběžné dráhy
  • rovina oběžné dráhy Saturnu
  • oběžná dráha Saturnu kolem Slunce
  • rovník Saturnu
  • 26,7°
  • prstence Saturnu

Saturn je v pořadí šestou planetou od Slunce a druhou největší planetou sluneční soustavy. Tato planeta byla pojmenována po jednom z nejstarších římských bohů. Saturn je bohem zemědělství, sklizně a symbolem neúprosného času. Byl ztotožňován s titanem Kronosem z řecké mytologie.
Saturn je nejvzdálenější planetou, která je viditelná pouhým okem. Jeho oválný tvar jako první zpozoroval Galileo Galilei se svým jednoduchým dalekohledem, ale neviděl, že to způsobuje prstenec.
Christiaan Huygens jako první naznačil, že kolem Saturnu se nachází prstenec. V roce 1675 Giovanni Domenico Cassini zjistil, že prstenec Saturnu se skládá z několika tenčích prstenců a mezer mezi nimi. Největší z těchto mezer dostala později název Cassiniho dělení.

V září 1979 jako první navštívil Saturn Pioneer 11. V listopadu 1980 se do soustavy Saturnu dostala kosmická sonda Voyager 1. Ta poslala první obrázky s vysokým rozlišením o planetě, prstencích a měsících. Poprvé jsme mohli vidět povrchové vlastnosti jednotlivých měsíců.
Téměř o rok později, v srpnu 1981 Voyager 2 pokračoval v bádání soustavy Saturnu. 1. července 2004 byla na oběžnou dráhu kolem Saturnu navedena kosmická sonda Cassini, která poskytla mnoho nových informací o této planetě a její měsících.
Začátkem roku 2005 na povrchu měsíce Titan s dusíkovou atmosférou přistála sonda Huygens, která se oddělila od sondy Cassini. Našla tam methanová a ethanová jezera.

Saturn je druhou největší planetou sluneční soustavy, nápadným vnějším plynným obrem.
Saturn je nejvíce zploštělá planeta, což je výsledkem jeho rychlé rotace a nízké hustoty. V sluneční soustavě má nejnižší hustotu tato planeta, je jedinou planetou, jejíž hustota je nižší než hustota vody (0,69 g/cm³).

Vnitřní struktura Saturnu je podobná té, kterou má Jupiter. Ve středu se nachází skalnaté jádro, nad ním je tekutá vrstva kovového vodíku a zvenku molekulární vodíková vrstva.
Jeho atmosféra se skládá hlavně z vodíku a je uspořádána do pruhů proudících a vířících velkou rychlostí. Větry Saturnu patří ve sluneční soustavě k těm nejrychlejším, podle údajů Voyagera mohou dosahovat až 400 m/s.
Atmosféra Saturnu má podobně jako Jupiter pásmovou strukturu, ale pásma Saturnu jsou mnohem světlejší a mnohem širší v blízkosti rovníku.
Průměrná teplota je -180 °C. Vnitřní teplota Saturnu u jádra dosahuje 12 000 K. Planeta vyzařuje do vesmíru více energie, než kolik přijímá od Slunce, zatím se neví, čím je to zapříčiněno. Magnetické pole Saturnu je silné a osa magnetického pole se překrývá s rotační osou. Na snímcích Hubbleova dalekohledu občas vidět i polární záři.

Měsíce Saturnu

  • Mimas - – průměrná vzdálenost od Saturnu: 185 600 km – průměr: 397 km
  • Enceladus - – průměrná vzdálenost od Saturnu: 238 100 km – průměr: 504 km
  • Tethys - – průměrná vzdálenost od Saturnu: 294 600 km – průměr: 1060 km
  • Dion - – průměrná vzdálenost od Saturnu: 377 400 km – průměr: 1122 km
  • Rhea - – průměrná vzdálenost od Saturnu: 527 100 km – průměr: 1528 km
  • Titan - – průměrná vzdálenost od Saturnu: 1 221 900 km – průměr: 5150 km
  • lapetus - – průměrná vzdálenost od Saturnu: 3 560 800 km – průměr: 1470 km

Saturn je známý především díky své soustavě prstenců, která je jedním z nejpoutavějších objektů ve sluneční soustavě. Tyto prstence lze pozorovat i prostřednictvím menšího dalekohledu. Prstence jsou tvořeny částicemi hornin a ledu různé velikosti - od prachových zrnek až po velikost osobního vozidla. Soustava prstenců má poutavý vzhled díky velkému množství vodního ledu, který výrazně odráží světlo.
V mezerách mezi stovkami prstenců obíhají tucty měsíců, jejichž gravitace drží pohromadě prstence v jejich blízkosti (jsou to pastýřské měsíce).

Doposud je známo 62 měsíců Saturnu. Z nich pouze sedm měsíců má dostatečnou velikost na to, aby měli kulový tvar (kulový tvar vzniká pouze při dosažení jisté velikosti, respektive hmotnosti, a to vlivem vlastní gravitaci a vnitřní teploty).

Jeho jediný velký měsíc, Titan byl objeven v roce 1655. Jeho oběžná doba činí 16 dnů. Měsíce obsahují velké množství vodního ledu.

Na měsíci Enceladus, který se nachází blízko Saturnu, zpozorovali erupce vodní páry zpod povrchu, co nazýváme ledovým vulkanismem. Průměr většiny měsíců dosahuje pouze 4-8 km.

Cassini

  • Hmotnost: 5 700 kg
  • Výška: 6,7 metrů
  • Šířka: 4 metry
  • RTG modul - Radioisotope Thermoelectric Generator - dodává energii sondě. Přeměňuje teplo z přirozeného rozkladu radioaktivních izotopů na elektrickou energii.
  • magnetometr - Měřil sílu a směr magnetického pole Saturnu.
  • motor
  • Přistávací modul Huygens - Přistával na Titanu (jeden ze Saturnových měsíců).
  • rádiová anténa
  • CAPS - Cassini Plasma Spectrometer - analyzoval Saturnovu ionosféru a měřil energii a elektrický náboj elektronů a iontů.
  • CDA - Cosmic Dust Analyzer - měřil velikost a rychlost prachových částic kolem Saturnu.
  • CIRS - Composite Infrared Spectrometer - měřil množství infračervené emise Saturnu, aby zjistil jeho teplotu a složení.
  • ISS - Imaging Science Subsystem - pořídil snímky ve viditelném, infračerveném a ultrafialovém světle.
  • INMS - Ion and Neutral Mass Spectrometer - zkoumal pozitivní ionty a neutrální částice.
  • RPWS - Radio and Plasma Wave Science Instrument - měřil rádiové vlny pocházející ze Saturnu.
  • RSS - Radio Science Subsystem - Prostřednictvím pozemských antén pozoroval, jak se při přechodu přes různé objekty změnily rádiové signály kosmické sondy.
  • UVIS - Ultraviolet Imaging Spectrograph - pořídil snímky v ultrafialovém spektru, aby prozkoumal strukturu Saturnovy atmosféry a prstenců.
  • VIMS - Visible and Infrared Mapping Spectrometer - měřil odražené nebo vyzařované záření z atmosféry, prstenců a ploch ve viditelném a infračerveném spektru.
  • MIMI - Magnetospheric Imaging Instrument - zkoumal částice zachycené v magnetosféře Saturnu.

Sonda mise Cassini-Huygens byla výsledkem rozsáhlé spolupráce. Vesmírný program byl realizován pod vedením NASA (Americká kosmická agentura), ESA (Evropská kosmická agentura) a ASI (Italská kosmická agentura). Do tohoto vesmírného programu bylo zapojeno celkem 27 zemí.

Kosmická sonda byla pojmenována po italském astronomovi Giovanni Domenico Cassinim, který objevil - mezi jiným - čtyři měsíce Saturnu.
Druhou hlavní složkou kosmického přístroje byl přistávací modul Huygens, který byl pojmenován po holandském astronomovi Christiaanu Huygensovi, který objevil Titan.

Sonda Cassini-Huygens byla jednou z největších a nejkomplexnějších kosmických konstrukcí, které byly úspěšně vypuštěny v historii výzkumu vesmíru. Byla 6,7 ​​m vysoká a 4 m široká. Její celková hmotnost byla při startu přibližně 5 700 kilogramů.
Sonda a přistávací modul byly navrženy na 27 různých vědeckých výzkumů. Z tohoto důvodu byly vybaveny různými speciálními nástroji.

Sonda Cassini nesla 12 vědeckých přístrojů a Huygens 6. Většina těchto zařízení byla multifunkční. Několik výzkumných týmů se podílelo na vývoji těchto jedinečných vědeckých nástrojů. Komunikace probíhala pomocí tří antén. Cassini obsahovala 1 630 elektrických prvků, 22 000 drátěných spojů a přes 14 kilometrů kabeláže.
Orbiter a jeho nástroje byly poháněny třemi radioizotopovými termoelektrickými generátory (RTG), které transformovaly teplo z rozpadu radioaktivních izotopů na elektrickou energii. Používali přibližně 32 kilogramů plutonia. Jelikož Saturn je příliš daleko od Slunce, nebylo možné použít solární energii k napájení sondy.

Díky termo přikrývek Cassini byla ještě výraznější. Tato jemně šitá, velmi silná, superlehká tkanina chránila sondu před extrémním teplem a chladem a poškozením způsobeným nárazy mikrometeoridů. Přístroje se tak udržovaly při optimální teplotě. (Teplota částí, které nebyly pokryty přikrývkami, se ve vesmíru pohybovala v rozmezí od –220 do +250 stupňů Celsia.)

Dráha sondy

  • Venuše
  • Země
  • Mars
  • Jupiter
  • Saturn
  • Start: 15. října 1997
  • Gravitační manévr při průletu kolem Venuše: 26. dubna 1998, 24. června 1999
  • Gravitační manévr při průletu kolem Země: 18. srpna 1999
  • Gravitační manévr při průletu kolem Jupiteru: 30. prosince 2000
  • Příjezd na oběžnou dráhu Saturnu: 1. července 2004
  • Planetární sonda Cassini

Sonda Cassini-Huygens byla vypuštěna pomocí rakety Titan IVB/Centaur dne 15. října 1997 z odpalovací základny Spojených států nazývané Cape Canaveral Air Force Station. Během letu k Saturnu sonda Cassini provedla čtyři gravitační manévry.

Manévr, který je známý i jako gravitační prak, je metoda, jak využít průletu planetární sondy gravitačním polem planety ke změně směru a rychlosti umělého kosmického tělesa. Sonda tak může dosáhnout vzdálená nebeská tělesa ve sluneční soustavě v kratším čase a s použitím menší energie. Cassini provedla dva gravitační manévry při dvou průletech kolem Venuše, kolem Země a Měsíce a kolem Jupiteru.

Zajímavé je, že dva roky po vypuštění byla sonda tak blízko k Zemi, jak to bylo krátce po startu. Během gravitačního manévru u Země a Měsíce byla sonda od planety vzdálena cca. 1100 kilometrů. Tento manévr zrychlil sondu o 5-7 km/s.

Sonda Cassini se do blízkosti Saturnu dostala v červnu 2004 (sedm let po vypuštění!) a o měsíc později byla navedena na oběžnou dráhu kolem planety.

Huygens na Titanu

  • Povrch Titanu - Jeho teplota je -180 °C. Skládá se převážně z kamenného materiálu a vodního ledu. Jeho hustá atmosféra je bohatá na dusík. Déšť padající z methanových a ethanových oblaků tvoří řeky, které tečou do jezer v blízkosti pólů.

Přistávací modul Huygens postavený ESA byl unikátním a velmi důležitým prvkem mise.

Tento modul ve tvaru disku a o průměru 2,7 metru vážil 318 kilogramů. Speciální štít potřeboval proto, aby ochránil vnitřní nástroje před teplem během průchodu přes atmosféru Titanu.

Dne 25. prosince 2004 se přistávací modul Huygens oddělil od sondy Cassini, ke které byl připojen. Za tři týdny se dostal na Titan. Dne 14. ledna 2005 Huygens přistál na největším měsíci Saturnu. Přistání trvalo 2 hodiny a 27 minut.
Rychlost přistání byla snížena štítem a třemi padáky. Dvě nejdůležitější úkoly šesti vědeckých nástrojů přistávacího modulu bylo prozkoumat atmosféru a povrch Titanu.

Shromážděné údaje byly odeslány nejprve sondě Cassini a následně na Zem. Bohužel, Huygens byl schopen odeslat pouze 350 obrázků, protože jeden z přijímačů Cassini nefungoval v důsledku selhání softwaru. Informace, které sonda poslala, jsou však neocenitelné.

Huygens pracoval 72 minut na povrchu obřího měsíce. Bylo to první a dosud jediné přistání ve vnější sluneční soustavě. V důsledku toho Huygens také drží rekord přistání nejdále od Země.

Titan

Výsledky

  • Hexagonální atmosférická formace na severním pólu Saturnu
  • Infračervený obraz o povrchu Titanu
  • Měsíc Dione
  • Gejzíry na měsíci Enceladus
  • prstence
  • Pan, jeden z nejmenších měsíců Saturna, v Enckeho mezeře
  • Boční náhled na soustavu prstenců s měsíci Mimas, Tethys a Janus.
  • Stín soustavy prstenců a měsíce Tethys v horních vrstvách atmosféry Saturnu
  • Měsíc Thetys s obrovským kráterem Odysseus
  • Měsíc Rhea před Titanem

Mise Cassini-Huygens stanovila mnoho důležitých vědeckých cílů. Většina z těchto cílů se zaměřila na zkoumání Saturnu spolu s jeho prstenci a měsíci. Tato rozsáhlá mise byla jedinečná z každého aspektu historie průzkumu vesmíru.

Původní mise byla dokončena v roce 2008, jedenáct let po vypuštění sondy. Z důvodu možnosti získat další neocenitelné údaje se však prodloužila o další dva roky (Cassini Equinox Mission) a poté o dalších sedm let v roce 2010 (Cassini Solstice Mission). V rámci „Velké finále“ (Grand Finale), která se začala v dubnu 2017, byla sonda nasměrována do Saturnovy atmosféry, kde byla 15. září 2017 zničena.

Kosmická sonda mise za přibližně 3,26 miliardy dolarů strávila téměř 20 let ve vesmíru. Během této doby uletěla 7,9 miliard kilometrů, pořídila 453 048 snímků a nasbírala 635 GB vědeckých dat.

Je téměř nemožné uvést všechny vědecké výsledky mise Cassini-Huygens, ale zde jsou některé z nejdůležitějších:

- objev nových prstenců kolem Saturnu;

- zkoumání struktury prstenců a procesů v nich;

- objev nových měsíců kolem Saturnu;

- podrobné zkoumání nových měsíců;

- pozorování gejzírů na povrchu měsíce Enceladus;

- zkoumání povrchu a počasí na Titanu, které jsou podobné těm na Zemi

- zkoumání atmosféry Titanu;

- sledování vývoje Saturnovy bouře;

- mapování šestiúhelníku, který se vyskytuje na severním pólu Saturnu;

- zkoumání ledových měsíců;

- řešení tajemství dvoubarevnosti měsíce Iapetus;

- objev methanových a ethanových jezer na povrchu Titanu;

- mapování Saturnovy magnetosféry.

Během 20 let mise bylo téměř 4000 vědeckých prací publikováno. Není pochyb o tom, že po analýze všech shromážděných dat se v příštích letech zveřejní mnoho publikací týkajících se dalších otázek a závěrů.
Mise Cassini-Huygens byla ve všech jejích aspektech mimořádně úspěšná. Otevřela nové perspektivy pro lidstvo z hlediska poznání sluneční soustavy a naší planety. Tato mise může být také průkopníkem ve studiu mimozemského života.

Animace

  • Slunce
  • Merkur
  • Venuše
  • Země
  • Mars
  • Jupiter
  • Saturn
  • Uran
  • Neptun
  • osa rotace
  • přímka kolmá k rovině oběžné dráhy
  • rovina oběžné dráhy Saturnu
  • oběžná dráha Saturnu kolem Slunce
  • rovník Saturnu
  • 26,7°
  • prstence Saturnu
  • RTG modul - Radioisotope Thermoelectric Generator - dodává energii sondě. Přeměňuje teplo z přirozeného rozkladu radioaktivních izotopů na elektrickou energii.
  • magnetometr - Měřil sílu a směr magnetického pole Saturnu.
  • motor
  • Přistávací modul Huygens - Přistával na Titanu (jeden ze Saturnových měsíců).
  • rádiová anténa
  • CAPS - Cassini Plasma Spectrometer - analyzoval Saturnovu ionosféru a měřil energii a elektrický náboj elektronů a iontů.
  • CDA - Cosmic Dust Analyzer - měřil velikost a rychlost prachových částic kolem Saturnu.
  • CIRS - Composite Infrared Spectrometer - měřil množství infračervené emise Saturnu, aby zjistil jeho teplotu a složení.
  • ISS - Imaging Science Subsystem - pořídil snímky ve viditelném, infračerveném a ultrafialovém světle.
  • INMS - Ion and Neutral Mass Spectrometer - zkoumal pozitivní ionty a neutrální částice.
  • RPWS - Radio and Plasma Wave Science Instrument - měřil rádiové vlny pocházející ze Saturnu.
  • RSS - Radio Science Subsystem - Prostřednictvím pozemských antén pozoroval, jak se při přechodu přes různé objekty změnily rádiové signály kosmické sondy.
  • UVIS - Ultraviolet Imaging Spectrograph - pořídil snímky v ultrafialovém spektru, aby prozkoumal strukturu Saturnovy atmosféry a prstenců.
  • VIMS - Visible and Infrared Mapping Spectrometer - měřil odražené nebo vyzařované záření z atmosféry, prstenců a ploch ve viditelném a infračerveném spektru.
  • MIMI - Magnetospheric Imaging Instrument - zkoumal částice zachycené v magnetosféře Saturnu.
  • Start: 15. října 1997
  • Gravitační manévr při průletu kolem Venuše: 26. dubna 1998, 24. června 1999
  • Gravitační manévr při průletu kolem Země: 18. srpna 1999
  • Gravitační manévr při průletu kolem Jupiteru: 30. prosince 2000
  • Příjezd na oběžnou dráhu Saturnu: 1. července 2004
  • Planetární sonda Cassini
  • Přistávací modul Huygens - Oddělil se od sondy Cassini dne 25. prosince 2004 a o tři týdny později 14. ledna 2005 přistál na Titanu.
  • Titan - Saturnův největší měsíc – průměr: 5,150 km oběžná doba: 16 dní.
  • Povrch Titanu - Jeho teplota je -180 °C. Skládá se převážně z kamenného materiálu a vodního ledu. Jeho hustá atmosféra je bohatá na dusík. Déšť padající z methanových a ethanových oblaků tvoří řeky, které tečou do jezer v blízkosti pólů.
  • Hexagonální atmosférická formace na severním pólu Saturnu
  • Infračervený obraz o povrchu Titanu
  • Měsíc Dione
  • Gejzíry na měsíci Enceladus
  • prstence
  • Pan, jeden z nejmenších měsíců Saturna, v Enckeho mezeře
  • Boční náhled na soustavu prstenců s měsíci Mimas, Tethys a Janus.
  • Stín soustavy prstenců a měsíce Tethys v horních vrstvách atmosféry Saturnu
  • Měsíc Thetys s obrovským kráterem Odysseus
  • Měsíc Rhea před Titanem

Vyprávění

Mise Cassini-Huygens stanovila mnoho důležitých vědeckých cílů. Většina z těchto cílů se zaměřila na zkoumání Saturnu spolu s jeho prstenci a měsíci.

Saturn je druhou největší planetou sluneční soustavy, nápadným vnějším plynným obrem. Saturn je známý především díky své soustavě prstenců, která je jedním z nejpoutavějších objektů ve sluneční soustavě. Doposud je známo 62 měsíců Saturnu. Jeho jediný velký měsíc je Titan.

Sonda mise Cassini-Huygens byla výsledkem rozsáhlé spolupráce. Kosmická sonda byla pojmenována po italském astronomovi Giovanni Domenico Cassinim. Druhou hlavní složkou kosmického přístroje byl přistávací modul Huygens, který byl pojmenován po holandském astronomovi Christiaanu Huygensovi, který objevil Titan.

Sonda a přistávací modul byly navrženy na 27 různých vědeckých výzkumů. Z tohoto důvodu byly vybaveny různými speciálními nástroji. Sonda Cassini nesla 12 vědeckých přístrojů a Huygens 6. Většina těchto zařízení byla multifunkční.

Sonda Cassini-Huygens byla vypuštěna pomocí rakety Titan IVB/Centaur dne 15. října 1997 z odpalovací základny Spojených států nazývané Cape Canaveral Air Force Station. Během letu k Saturnu sonda Cassini provedla čtyři gravitační manévry. Sonda Cassini se do blízkosti Saturnu dostala v červnu 2004 (sedm let po vypuštění!) a o měsíc později byla navedena na oběžnou dráhu kolem planety. Dne 25. prosince 2004 se přistávací modul Huygens oddělil od sondy Cassini, ke které byl připojen. Za tři týdny se dostal na Titan. Dne 14. ledna 2005 Huygens přistál na největším měsíci Saturnu. Přistání trvalo 2 hodiny a 27 minut.

Původní mise byla dokončena v roce 2008, jedenáct let po vypuštění sondy. Z důvodu možnosti získat další neocenitelné údaje se však prodloužila o další dva roky (Cassini Equinox Mission) a poté o dalších sedm let v roce 2010 (Cassini Solstice Mission).

Kosmická sonda mise za přibližně 3,26 miliardy dolarů strávila téměř 20 let ve vesmíru. Během této doby uletěla 7,9 miliard kilometrů, pořídila 453 048 snímků a nasbírala 635 GB vědeckých dat. Mise Cassini-Huygens byla ve všech jejích aspektech mimořádně úspěšná. Otevřela nové perspektivy pro lidstvo z hlediska poznání sluneční soustavy a naší planety.

Související doplňky

Saturn

Saturn je druhá největší planeta sluneční soustavy, je snadno rozpoznatelná svým prstencem.

Mise Dawn

Zmapováním Vesty a Ceresu můžeme získat informace o raném období sluneční soustavy a o formování terestrických planet.

Mise New Horizons

Kosmickou sondu New Horizons vypustili v roce 2006. Jejím úkolem bylo zkoumat Pluto a Kuiperův pás.

Planety, velikosti

Kolem Sluneční dráhy obíhají terestiálne planety, a joviální planety (plynní obři).

Sluneční soustava, planety

Kolem Slunce obíhá na oběžné dráze 8 planet.

Voyager kosmické sondy

Kosmické sondy Voyager byly první umělé objekty které opustily Sluneční soustavu. Shromažďují údaje o vesmíru a nesou s sebou elektronickou desku...

Zajímavá fakta z geografie - Astronomie

Naše sluneční soustava nám nabízí mnoho zajímavých faktů.

Život sluneční soustavy

Slunce a planety byly vytvořeny kondenzací oblaku plynu před asi 4,5 miliardami let.

Jupiter

Jupiter je největší planeta sluneční soustavy, má dva a půl krát větší hmotnost než všechny ostatní planety dohromady.

Mars

Na rudé planetě zkoumají stopy po vodě a životě.

Merkur

Merkur je nejvnitřnější a nejmenší planetou sluneční soustavy.

Neptun

Neptun je nejvzdálenější planeta Sluneční soustavy, a nejmenší z plynných obrů.

Uran

Uran je 7 planeta od Slunce typu Jupiter, čili patří mezi plynné obři.

Venuše

Venuše je druhá planeta od Slunce, po Měsíci je to nejjasnější objekt na noční obloze.

Země

Země je skalnatá planeta s pevnou kůrou a kyslíkem v atmosféře.

Added to your cart.